Tak je to rok od mého prvního triatlonu. Za tu dobu jsem startoval na čtyřech triatlonech (teda na pátem ve štafetě) a na jednom aquatlonu. Na Hostěradský triatlon jsem byl hodně zvědavý – minulý rok to byl trošku křest ohněm. Z vody jsem lezl předposlední, na běhu mě ještě trápil zraněný kotník. Je škoda, že díky změněné trase kola i běhu nemůžu srovnat časy – letošnímu vítězi trval závod o 11 minut déle než loňskému. Zlepšení každopádně je: na plavání jsem se zlepšil o 5 minut, kolo i běh jsem měl rychlejší a v pořadí jsem poskočil mezi muži rovnou o neskutečných 42 míst dopředu. Mám z toho velkou radost, makáme dál.

Jinak počasí krásně vyšlo – před příjezdem na závod přestalo pršet a začalo hned po vyhlášení vítězů. 🙂 Na plávání to byl celkem šrumec – pár kopanců jsem schytal a pár rozdal. Líto mi bylo především žen, které startovaly o 9 minut před námi a náš start vyšel zrovna, když holky vyplavaly do druhého kola. To byla slušná chumelenice. Kolo bylo svižné, vystřídal jsem asi tři balíky a ve všech jsme perfektně spolupracovali – díky kluci! Na běhu mi chvíli trvalo, než jsem se rozeběhl. Možná to bylo tím, že jsem na kole ztratil bidon s pitím a občerstvovačka byla až v polovině běhu. A také se skoro neběželo po asfaltu, ale hlavně po polní cestě a po trávě – to rychlosti taky nepřidá. Ale spokojený jsem, závod jsem si užil a teď se budu soustředit na další premiéru – polovičního ironmana v Rakousku na konci srpna.