11Tri Belgrade 2019

22. 9. 2019

Po úžasném zážitku v Podersdorfu jsem se nechal zlákat ještě na jednu půlku – tentokrát v Srbsku, v Bělehradě. Lákadlo to bylo velké, už proto, že Žoli, který českou výpravu organizoval má předky ze Srbska, takže byla vyřešena případná jazyková a kulturní bariéra. Byl z toho moc fajn výlet – přeci jen závodit na Balkáně se každý den nepoštěstí. Čechů se nakonec na start postavilo tuším 17 a už na pasta party den před startem probíhala fajn družba. 😛 

Měl jsem takový odvážný sen, zkusit závod dokončit pod pět hodin. To by znamenalo “mít vše pod čtyřicet”. Plavání pod 40 min, kolo pod 2:40 a běh pod 1:40. Vzhledem k tomu, že jsem se na tuhle distanci nepřipravoval, to bylo spíš přání…ale reálné.

🏊🏻‍♂️ Plavalo se v krásně čistém jezeře. Start plavání byl v 7 hodin při východu slunce. Vzduch měl pouhých 6°C, ale voda příjemných 20°C. Neopreny povoleny. Na startu bylo všech téměř 500 startujících řazeno podle předpokládaného času od nejrychlejších, takže ve vodě nebyla žádná strkanice. To bylo hodně fajn. Plavecká část byla o něco delší – hodinky mi naměřily 2060 m, některým ještě o 100 metrů víc. Po plavání nás čekal asi pětisetmetrový sprint do depa, popadnout sáček s věcmi na kolo a vyrazit. Odplaváno za 38 minut – pecka. Zatím vše běží podle plánu.

🚴🏻‍♂️ Už před startem jsme živě diskutovali o tom, jestli si na kolo s sebou vezmem aspoň na chvíli návleky na ruce nebo jestli se zahřejeme. Předpověď byla optimistická, mělo být 25°C, tak jsem se rozhodl se kousnout a jet jen v dresu. Hodil jsem si do kapsy Enervit gely a upaloval. Jely se 4 okruhy, téměř bezvětří a kromě krátkého nájezdu na most samá rovina a super asfalt. Kde se vám poštěstí, že by pro závody zavřeli dálnici v obou směrech, že? Klepal jsem kosu a zkoušel se zahřát frekvenčnějším šlapáním, pro splnění cíle jsem věděl, že musím mít každý okruh zajetý pod 40 minut. V druhém okruhu už mi taková zima nebyla a ve třetím už bylo příjemně teplo. Únava trochu přišla až v posledním okruhu – přeci jen nemám takové objemy z tréninku najeté. Ale cítil jsem se dobře. Se zpomalením v posledním okruhu jdu z kola po 1:39 minutách. Honí se mi hlavou, že to bude těsné, protože z vody se taky chvíli běželo do depa, tak abych to vůbec stihl. Doplnil jsem v depu gely a vyběhl.

🏃‍♂️Začátek běhu byl super. Nové tretry na kole byly jak papuče a neměl jsem tak rozbité nohy, jak v Rakousku. Musel jsem se i trochu brzdit, abych nepřepálil začátek. Běželo se mi dobře, celkem podle plánu až do 13. kilometru. Tam se něco stalo a přišla krize jako blázen. Nohy těžké, hlava nechtěla běžet a já věděl, že je zle. Čas se najednou posunul nad 5 min/km a ze všech sil jsem se snažil nepřejít do chůze. Trápil jsem se pak ještě 6 km, než se nohy trochu rozeběhly, ale to už bylo pozdě zkoušet něco dohánět. Tak snad se mi povede doběhnout rychleji než v Podersdorfu, aby tam bylo zlepšení. Čas se vlekl, každý krok byl boj. Sice o chvilku, ale povedlo. Půlmaraton nakonec 1:44 a celkový čas 5:07:10. Takže nesplněno, ale o minutu a půl lepší.

No a konečné dojmy? Super výlet, pěkný závod, rychlá trať. Organizace závodu v balkánském duchu, minimum diváků, ale proto tu přece nejsme. Nesplnění času mi sice radost neudělalo, ale vzhledem k tomu, že to byl v průběhu posledního měsíce druhý střední triatlon a týden před startem jsem běžel ještě naplno běžeckou štafetu, můžu být s výsledkem maximálně spokojený. Tréninková příprava nebyla zaměřená na takhle dlouhou distanci, chtěl jsem si to spíš zkusit, jaké to je a zjistit, jak bude reagovat tělo. A nasbírat informace k plánování tréninku pro další sezónu.

Délka závodu

1,9 km – 90 km – 21 km

Čas

05:07:10
P: 00:38:03
K: 02:39:09
B: 01:44:08

  • Pořadí v mužích – 68. z 209
  • Pořadí v age group – 13. ze 51